Ajgun (Aihui)
Ajgun je městečko v okresu Aj-chun v městské prefektuře Chej-che v provincii Chej-lung-ťiang v Čínské lidové republice. Leží na pravém břehu řeky Amur, 30 km na jižně od městského centra prefektury Chej-che.
Předchůdcem Ajgunu bylo ďučerské městečko na levém (severovýchodním) břehu Amuru, které je ve zprávě ruského průkopníka Jerofeje Chabarova z roku 1652 připomenuto jako Ajtjun, od 20. století je zkoumáno ruskými archeology jako „Grodekovské hradiště“ podle blízké vesnice Grodekovo. Místo bylo osídleno od přelomu 1. a 2. tisíciletí n. l.
Ďučerské městečko bylo zřejmě opuštěno v polovině 50. let 17. století při přesídlení Ďučerů na Sungari. Roku 1683 zde armáda říše Čching zbudovala základnu pro boj s Rusy usazenými v Albazinu. Po dobytí Albazinu Mandžuové v letech 1685/86 přemístili město o 5 kilometrů níže na pravý (jihozápadní) břeh Amuru, na místo bývalé vesnice daurského náčelníka Tolgy.
Do roku 1690 město sloužilo jako správní centrum Chej-lung-ťiangu, poté bylo jeho centrum přeloženo do Mergenu a později do Cicikaru; Ajgun však zůstal správním centrem rozsáhlého území podél Amuru.
Roku 1854 zde byla podepsána Ajgunská smlouva o hranicích mezi Ruskem a čchingskou Čínou.
Roku 1913 se Ajgun stal sídlem nově zřízeného stejnojmenného okresu (okres Aj-chun, ), roku 1956 přejmenovaného na okres An-chuej. Roku 1983 byl okres An-chuej začleněn do městského okresu Chej-che (zřízeného roku 1980), který byl roku 1993 reorganizován v městský obvod An-chuej.
Předchůdcem Ajgunu bylo ďučerské městečko na levém (severovýchodním) břehu Amuru, které je ve zprávě ruského průkopníka Jerofeje Chabarova z roku 1652 připomenuto jako Ajtjun, od 20. století je zkoumáno ruskými archeology jako „Grodekovské hradiště“ podle blízké vesnice Grodekovo. Místo bylo osídleno od přelomu 1. a 2. tisíciletí n. l.
Ďučerské městečko bylo zřejmě opuštěno v polovině 50. let 17. století při přesídlení Ďučerů na Sungari. Roku 1683 zde armáda říše Čching zbudovala základnu pro boj s Rusy usazenými v Albazinu. Po dobytí Albazinu Mandžuové v letech 1685/86 přemístili město o 5 kilometrů níže na pravý (jihozápadní) břeh Amuru, na místo bývalé vesnice daurského náčelníka Tolgy.
Do roku 1690 město sloužilo jako správní centrum Chej-lung-ťiangu, poté bylo jeho centrum přeloženo do Mergenu a později do Cicikaru; Ajgun však zůstal správním centrem rozsáhlého území podél Amuru.
Roku 1854 zde byla podepsána Ajgunská smlouva o hranicích mezi Ruskem a čchingskou Čínou.
Roku 1913 se Ajgun stal sídlem nově zřízeného stejnojmenného okresu (okres Aj-chun, ), roku 1956 přejmenovaného na okres An-chuej. Roku 1983 byl okres An-chuej začleněn do městského okresu Chej-che (zřízeného roku 1980), který byl roku 1993 reorganizován v městský obvod An-chuej.
Mapa - Ajgun (Aihui)
Mapa
Státní území - Čína
Vlajka Čínské lidové republiky |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
UG | Ujgurština (Uighur language) |
ZA | Čuangština (Zhuang language) |
ZH | Čínština (Chinese language) |